Pages

2008-10-22

Z deníku uživatele nemovitosti – jak jsem vařil čaj


Po škole jsme se s klukama vypravili hrát fotbal. Jen tak si čutnout v parku protože vlezné na jakékoliv sportoviště se pohybuje od 6 liber výš. Venku bylo krásně, takže se přidali i jinak zimomřivý libyjec Terek a ital Enrico. Náš mač tak získal mezinárodní charakter a náboj. Po soupeřově drtivém úvodu srovnáváme krok, do konce hrací doby však stíháme vyrovnat a pak dokonce i zvítězit o dva góly. Domů se vracím s plánem dát si čaj a pořádnou horkou sprchu. O vaně si nechám zdát protože špunt jaksi hraje na schovávanou. Pronáším tedy magické zaklínadlo pro vstup do kuchyně a nabízím paní docela kvalitní oolong. Reakce mě dostává: „My v anglii nepijem sypaný čaj“ takže ani moje následna otázka jestli má v kuchyni aspoň sítko nepadá na úrodnou půdu. Zkouším zapnout konvici. Bohužel nějak nefunguje. Kontroluju kabel, zásuvku, dokonce i hlavní jistič ať nejsem za hlupáka. Po pár pokusech probudit tuhle plechovku k životu kapituluju a zvedám paní Whitley od rozkoukaného seriálku slovy jestli potřebuju k ohřevu vody mimo povolení ještě nějaké tajné heslo. Jako zázrakem konvice pod rukama staré dámy ožívá. Stačilo s přístrojem trochu zatřást, praštit do přívodní šňůry a protočit konektor v závitu..jak prosté. Můj dodatek o Thorndikeově fenoménu v praxi nechápavě přechází zdrcujícím pohledem. Ano, jsem téměř na kolenou. Neumím spláchnout ani uvařit vodu na čaj. Naprosto nepoužitelná životní troska. Voda začíná pomalu vřít, chystám si konvičku a vyplachuju ji vodou. Z pokoje se „nečekaně“ ozve, že v tomto domě se neplýtvá vodou a proč že to vyplachuju když konvičku včera MYLA. Zabručím něco o prdeli a mizím s čajem do svého pokoje. Večer si dám dvojitou horkou sprchu a vanu ucpu ponožkou. Tak!
Post a Comment