Pages

2008-10-21

Z deníku uživatele nemovitosti

Začínám větou které by mnohem více slušelo místo na konci textu: "Asi už jsem moc starý na to bydlet v hostitelské rodině." Mnohem radši bych se rozepsal o tom jak je celkem v pohodě bydlet v hostelu s bandou nepřizpůsobivých vetřelců a splachovat po někom záchod. O cestování stopem a každodenním stavění stanu jsem popsal x stránek veskrze pozitivního islandského deníku. Tato dobrodružná prázdninová etapa bohužel skončila a já se (opět po dvou letech) nacházím v jednom britském domě s velice specifickými a mnohdy dost nepředvídatelnými pravidly. Osud mi chtěl asi připomenout jak nevděčný jsem byl tehdy k pani Murphyové. Plesnivé sendviče prosáklé majonézou a pokoj do kterého sice nezatékalo, ale vlhkost si tam díky absenci topení stejně cestu našla nebyla přeci tak špatná kombinace aby se z toho stala historka pro pobavení přátel. Dnes už to vím. Trest v podobě domu paní Whitleyové však musel jednou přijít. Je zde opravdu málo věcí které opravdu fungují. Za jejich zdánlivou nefunkčnost však může neschopnost jejich uživatelů, tedy má a dvou studentů v podnájmu. Proto je potřeba novým obyvatelům nemovitosti neustále zdůrazňovat, že splachovač na záchodě se stlačuje krátce a rychle, a nikoliv opatrně, aby se nezlomil (protože je shnilý jak prase). Nejlépe je tak činiti demonstrativně před zbytkem osazenstva, u snídaně, zrovna když zapomenete použít za větou přací magické "plís". Pravidla jsou jasná a srozumitelná. Snídaně je v osm "ej em" a večeře v sedm "píí em". To platí pro ostatní uživatele nemovitosti nikoliv však pro autorku kulinářských specialit typu hranolky s Tesco šunkou. Každá návštěva kuchyně za účelem uvařit si čaj (protože je v baráku větší kosa jak venku) je tak chápána jako signál, že se kulinářka fláká u televize a jaktože ksakru ještě nevaří (..i na tom něco bude). Paní Whitley (křestní jméno neuvádí) miluje zvířátka. Ráda s nimi mluví a neustále také mluví o tom kolik jí stálo adoptovat zatoulaného psa. Chudák Kippy zakoupený od RSPCA (organizace pro prevenci týrání zvířat) prý stál sto liber. Trochu se nám sice díky dokonale vyvážené stravě začíná ztrácet před očima, ale jinak je zatím celkem veselý. Uvidíme co přinesou Kippymu další dny. Zatím si nechá zdát sen o velké mastné kostičce. /Pro Úrodný kompost Tomáš Dvořák - Bath UK/
Post a Comment